Hanuš Jiří
Hanuš Jiří
v Brně
Historik, člen římskokatolické církve. Vystudoval češtinu a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita, 1981–86), stal se učitelem základní školy a po roce 1989 redaktorem. Již v osmdesátých letech přitom působil v brněnském římskokatolickém disentu a v tzv. podzemní církvi. V devadesátých letech učil na Biskupském gymnáziu a absolvoval postgraduální studium historie na Masarykově univerzitě (1996 Dr., 1999 PhD.), na jejíž Filosofickou fakultu přešel v roce 2000. Habilitoval 2005, v roce 2010 byl jmenován profesorem. Člen řady vědeckých rad, od roku 2019 prorektor Masarykovy univerzity. V roce 1993 spoluzaložil Centrum pro studium demokracie a kultury (mj. s P. Fialou), původně zamýšlené jako konzervativní think-tank, později se však profilující především jako nakladatelství společenskovědních a humanitních knih a čakopisů. Hanuš v CDK dlouhodobě působí jako redaktor a editor (v letech 1999–2001 na hlavní úvazek). Badatelsky se věnuje kulturním a náboženským dějinám 19. a 20. století, autor knih Koinótés. Felix M. Davídek a skrytá církev (1994, s P. Fialou), Pozvání ke studiu církevních dějin (1999), Tradice českého katolicismu ve 20. století (2004), Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů (2005), Katolická církev v Československu 1945–1989 (2007, se S. Balíkem), Eseje o povaze církevních dejin (2012), Válka světů (2017), Předminulé století. Evropa s politice a kuluře 19. století (2019, s V. Hlouškem), Rio Preisner (2020), Základy moderní Evropy (2024). Ještě podstatně hojněji působil jako editor knih a časopisů s kulturně-náboženskou tematikou a překladatel.