Hasmandová Marie Vojtěcha
Hasmandová Marie Vojtěcha
v Huštěnovicích (okr. Uherské Hradiště)
ve Znojmě
Římskokatolická řeholnice, generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Narozena jako Antonie Hasmandová v rodině rolníka. Ve třinácti letech vstoupila jako čekatelka do kláštera boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí. Studovala na učitelském ústavu u sv. Anny v Praze, kde v roce 1933 maturovala. Téhož roku přijala řeholní jméno Marie Vojtěcha. První sliby složila v roce 1935, věčné sliby v roce 1940. Během druhé světové války působila jako učitelka a ošetřovatelka. Po válce byla ředitelkou školy v Brně-Líšni. V roce 1950 byla jmenována představenou ústavu Neumanneum v Prachaticích. Zde poskytla útočiště františkánskému knězi Remigiu Jančovi, který se skrýval před Státní bezpečností. Za tuto pomoc byla v roce 1952 zatčena a v roce 1953 odsouzena k osmi letům vězení za údajnou špionáž a velezradu. Ve vězení onemocněla tuberkulózou. Na základě amnestie byla 10. května 1960 propuštěna. Po propuštění působila v Charitním domě ve Vidnavě, kde se v roce 1969 stala představenou komunity sester. V roce 1970 byla zvolena generální představenou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Znojmě-Hradišti, tuto funkci vykonávala až do své smrti. V roce 2014 byla římskokatolickou církví prohlášena za ctihodnou.
Literatura:
Marie Holková: Matka Vojtěcha. Vyprávění o velké služebnici Boží. Cesta, Brno 1992; Inviolata Krupková: Láska smrtí nekončí. Život Matky Vojtěchy Hasmandové. Cor Jesu, Český Těšín 1992; Remigie Anna Češíková: Vedena Duchem Svatým. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2014.