Hejdánek Ladislav
Hejdánek Ladislav
v Praze
v Praze
Filosof, člen Českobratrské církve evangelické. V mládí se účastnil aktivit československé YMCA, byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA před jejím zrušením v roce 1949. Po maturitě na reálném gymnáziu v rodišti studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě UK, ale po roce přestoupil na Filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii (absolv. 1952). Následně pracoval v mimoakademické sféře, od konce padesátých let se podílel na aktivitách evangelického intelektuálního společenství Nová orientace, v polovině šedesátých let začal publikovat v literárních časopisech. V letech 1968–71 byl vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu, resp. Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, pak byl pro své občanské postoje 1971–72 vězněn. Po propuštění pracoval jako noční hlídač, vrátný, topič a skladník. Podílel se na činnosti disentu, organizoval bytové filosofické semináře, byl jedním z prvních signatářů a v roce 1979 mluvčím Charty 77. V samizdatu vydával Dopisy příteli (1977–85, knižně 1993) a další práce, jimiž reagoval na aktuální politickou a společenskou situaci – obhajoval přitom „pravý“, s realitou východního bloku neslučitelný socialismus, stejně jako kritizoval selhání vlastí církve. V roce 1985 založil filosofický časopis Reflexe (do roku 1990 samizdat), 1987–89 byl členem redakční rady samizdatových Lidových novin. V roce 1990 se habilitoval z filosofie na Evangelické teologické fakultě UK (na základě habilitační práce podané na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v roce 1970), zároveň začal učit na Filosofické fakultě (působil zde do roku 1996), v roce 1992 byl jmenován profesorem. Vyučovat přestal na konci devadesátých let. Byl nositelem čestných doktorátů univerzit v Amsterodamu (1984) a Ústí nad Labem (2010), francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví (1992) a Řádu T. G. Masaryka (1995). Jako filosof zkoumal v návaznosti na biblickou i kontinentální filosofickou tradici fenomény pravdy a víry jako tzv. nepředmětné skutečnosti, vycházející z autentického bytí člověka jako osoby, nestojícího v zajetí (metafyzického) systému (Filosofie a víra, 1990; Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, 1997; Setkání a odstup, 2010; O umění, 2014).
Literatura:
Milan Balabán (ed.): Logos a svět. Sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana. OIKOYMENH, Praha 1997; Tomáš Bubík: Úvod do české filozofie náboženství. Univerzita Pardubice, Pardubice 2009, s. 156–161; Pavel Keřkovský: „Angažovaný filosof Ladislav Hejdánek.“ Cesta církve VIII. ČCE, Praha 2017, s. 108–116; Martin Šimsa (ed.): Nepředmětné výzvy české filosofii. K myšlení Ladislava Hejdánka. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem 2013.