Heyduk Josef
Heyduk Josef
v Netušilu (dnes část obce Rašovice, okr. Kutná Hora)
v Praze
Spisovatel, člen římskokatolické církve. Pocházel z rolnické rodiny Hejduků, příjmení Heyduk začal používat od roku 1923 jako literární pseudonym inspirovaný básníkem Adolfem Heydukem. Absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře (1923) a působil jako učitel na obecných školách na Kolínsku a později v Praze. V roce 1929 absolvoval kurz francouzštiny na univerzitě v Nancy. Během let 1944–45 byl totálně nasazen v lomu u Štěchovic a jako lesní dělník v rodném kraji. Po válce se vrátil k učitelské profesi a v roce 1964 odešel do důchodu. Literárně debutoval sbírkou satirických povídek Přírodopis a přírodozpyt 20. století (1926). Jeho tvorba zahrnuje psychologické prózy s lyrickým zabarvením, často zaměřené na ženské postavy a postavy na okraji společnosti. Mezi jeho významná díla patří romány Strach z lásky (1940), Osamělé nebe (1943, spoluautorství s manželkou Růženou Heydukovou) a povídkový cyklus Bosorka (1946). V oblasti literatury pro mládež vyniká knihami Hoch a džbán (1934, přepracováno 1961) a Vincek a Estelka (1946, přepracováno 1987). Pod pseudonymem Karel Jangl napsal několik pohádkových divadelních her pro děti, například Jak šel Honza na trh (1956) a Krakonoš (1959). Jeho pozdní tvorbu reprezentují sbírky Pokušitel (1984) a Fragmenty (1989). Jako překladatel se zaměřoval především na moderní francouzskou prózu. Přeložil díla autorů jako Honoré de Balzac, André Gide, François Mauriac, Marcel Proust a Charles-Ferdinand Ramuz. Dále překládal z italštiny a ruštiny, parafrázoval starou arabskou poezii ve sbírkách Milostné písně arabské (1938) a Zpívající Arábie (1940).