Hlad Ladislav
Hlad Ladislav
v Plzni
v Moravci (okr. Žďár nad Sázavou)
Římskokatolický biskup. Pocházel z chudé rodiny v Plzni. Za první světové války vystudoval obecnou školu (1914–18), za první republiky (1918–26) reálku s maturitou a v letech 1926–30 Katolickou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1930 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Rokycanech, Sedlci-Prčici a Sázavě, od roku 1934 pak jako farář v Obděnicích, kde žil se svou matkou a sestrou. Po druhé světové válce jej arcibiskup Beran jmenoval pastoračním referentem, vikariátním vikářem a arcibiskupským notářem. V roce 1950 jej papež na návrh Berana jmenoval titulárním biskupem cedijským s pověřením k utajenému působení v případě znemožnění činnosti legálních biskupů. V březnu 1950 byl tajně vysvěcen biskupem Trochtou za asistence K. Matouška. Krátce nato byl zatčen a v září 1950 odsouzen na tři roky vězení za protistátní sdružování. Po podmínečném propuštění (1951) působil v Kladně-Rozdělově, kde v letech 1952–54 tajně vysvětil sedm bohoslovců. V roce 1955 utrpěl těžkou autonehodu, při níž zahynul jeho spolujezdec a Hlad přišel o nohu. V roce 1959 byl podruhé zatčen a v roce 1960 odsouzen na devět let za podvracení republiky; propuštěn na základě amnestie 1963. Poté působil v Oseku u Duchcova, od roku 1966 v domově pro kněze v Senohrabech a později v Charitním domě v Moravci. Byl aktivní v Díle koncilové obnovy. Roku 1990 byl soudně rehabilitován.