Hrozný Bedřich
Hrozný Bedřich
v Lysé nad Labem (okr. Nymburk)
v Praze
Orientalista, člen reformované církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Syn reformovaného faráře Václava Hrozného, studoval gymnázium v Kolíně (maturita 1897) a krátce vídeňskou evangelickou teologickou fakultu, z níž přestoupil na filosofickou fakultu, kde se věnoval semitským jazykům (PhDr. 1901). Následně stážoval v Berlíně a Londýně a v letech 1902–18 pracoval jako knihovník vídeňské univerzitní knihovny. V roce 1904 se účastnil archeologické expedice do Palestiny, následujícího roku se na vídeňské univerzitě habilitoval ze semitských jazyků se zvláštním zřetelem ke klínopisu, roku 1915 byl jmenován mimořádným profesorem. Již jeho tehdejší práce ze starověké orientalistiky vzbudily mezinárodní ohlas (Sumerisch-babylonische Mythen von dem Gotte Ninrag (Ninib), Wien 1903; Das Getreide im alten Babylonien, Wien 1914), světovou proslulost mu však přineslo rozluštění chetitštiny, včetně určení jejího indoevropského charakteru (Die Sprache der Hethiter, Leipzig 1916–17; z mnoha dalších děl na toto téma Les inscriptions hittites hiéroglyphiques, essai de déchiffrement, Praha 1933). Po vzniku Československa Hrozný přešel na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity, kde v roce 1919 získal řádnou profesuru, 1926–27 byl děkanem fakulty. Stal se členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk a řady zahraničních vědeckých společností. Během dvacátých let podnikl ještě další archeologické výpravy na blízký východ, v roce 1929 založil dodnes vycházející odborný časopis Archiv orientální. Jeho filologické spekulace z tohoto období jsou již sporné, stejně jako jeho pokus o alternativní dějiny přední Asie (Nejstarší dějiny přední Asie a Indie, 1943). Jako rektor Karlovy univerzity v roce 1939 se postavil německým vojákům zasahujícím proti studentům právnické fakulty. Po uzavření českých vysokých škol se stáhl do ústraní, v roce 1944 byl stižen mrtvicí, po níž se již vědecky neangažoval; přesto byl v roce 1952 jmenován akademikem ČSAV. Hrozný sám vydal několik autobiografických textů (V říši půlměsíce, Praha 1927; Stručný přehled mých vědeckých objevů, Praha 1948).
Literatura:
Petr Vavroušek: Pán chetitských tabulek. FF UK, Praha 2009; René Kopecký: Bedřich Hrozný. Život a dílo. Dar Ibn Rushd, Brandýs nad Labem 2011; Jiří Prosecký: Bedřich Hrozný. Orientální ústav AV ČR, Praha 2015.