Huvar Antonín
Huvar Antonín
v Albrechtičkách (okr. Nový Jičín)
v Novém Jičíně
Římskokatolický kněz a spisovatel. Po maturitě na gymnáziu v (Moravské) Ostravě v roce 1942 vstoupil do kněžského semináře ve Vidnavě. Po válce pokračoval ve studiu teologie v Olomouci a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze. Působil ve farnosti Vizovice, v září 1948 byl zatčen za protikomunistické aktivity a v listopadu téhož roku odsouzen na 10 let vězení. Propuštěn byl v září 1958, nemohl však vykonávat kněžskou službu a pracoval jako porybný, dělník a varhaník. V roce 1967 získal státní souhlas k duchovenské činnosti, působil jako kaplan ve Fulneku. Souhlas však s nástupem tzv. normalizace ztratil a znovuzískal až v roce 1982. Po roce 1989 se zapojil do obnovy teologické fakulty v Olomouci, kde vyučoval katechetiku. Byl jmenován papežským prelátem a v roce 1998 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Je autorem několika knih, včetně Přirozená výchova k vůdcovství (1994), Záblesky z temného dolu (1995), Střepy (1996) a Synci (1996).