Jehlička Ladislav
Jehlička Ladislav
ve Skutči (okr. Chrudim)
v Praze
Římskokatolický publicista. Studoval na gymnáziu v Chrudimi, poté češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 pracoval jako úředník Národního souručenství a od roku 1941 jako redaktor nakladatelství Vyšehrad. Později tiskový tajemník ministra zdravotnictví. Po druhé světové válce působil jako redaktor časopisů Řád a Obnova. V roce 1951 byl v rámci vykonstruovaného procesu s tzv. Zelenou internacionálou odsouzen za velezradu a špionáž na 14 let vězení; propuštěn byl v roce 1960 na základě amnestie. Po návratu z vězení pracoval v dělnických profesích a později jako redaktor v nakladatelství Odeon a znovu ve Vyšehradu, kde založil ediční řadu Historica. V roce 1972 byl přeložen do redakce časopisu Naše rodina, kde působil do roku 1977. Jehlička byl také překladatelem z němčiny, angličtiny a francouzštiny, přeložil díla autorů jako Max Picard, Stefan Zweig, Mark Twain a další. Jeho nejvýznamnějším dílem je soubor esejů Křik Koruny svatováclavské, který vyšel posmrtně v roce 2010. V tomto díle se kriticky vyjadřuje k českým dějinám a kultuře 20. století.