Jelínek Ivan
Jelínek Ivan
v Kyjově (okr. Hodonín)
v Londýně (Spojené království)
Novinář a spisovatel římskokatolické orientace. Vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně (1932) a působil jako redaktor Lidových novin a spolupracovník Československého rozhlasu. Během druhé světové války vedl českou redakci exilové rozhlasové stanice Svobodné Československo ve Francii a později působil ve Velké Británii, kde organizoval rozhlasové programy pro okupované Československo a připravoval vojenské periodikum Naše noviny. Po válce krátce pracoval na československém ministerstvu informací, v roce 1947 se stal zahraničním zpravodajem v Londýně a po únorovém převratu zůstal v exilu. Působil jako novinář v Kanadě a USA, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Vyučoval češtinu na špionážní škole americké armády (Army Language School, pozdější Defense Language Institute) v Monterey (Kalifornie). Od roku 1956 žil trvale v Londýně, kde byl kulturním redaktorem a externím spolupracovníkem britské BBC až do svého odchodu do penze v roce 1969. Jelínkova literární tvorba je charakteristická hlubokým duchovním rozměrem, reflexí exilu a kulturními odkazy, zejména na antiku a křesťanství. Mezi jeho významná díla patří sbírky Nedělní procházka (1936), Perletě (1938), Básně 1938–1944 (1944), Ulice břemen (1956), V sobě letohrad (1965), Ódy (1971), Posel (1975), Kolová stavba (1980), Akropolis (1982), Se sluncem na prsou a lvem (1986), Hoře věčnosti (1988) a Bocca della verità (1988). V próze vyniká autobiografický román Potápěči (1994) a vzpomínková kniha Jablko se kouše (1994). Za svou literární činnost obdržel řadu ocenění, včetně čestného občanství města Kyjova (1993), Ceny Jana Zahradníčka (1995), čestného občanství města Brna (1996) a Medaile Za zásluhy I. stupně (1998).