Jelen Josef
Jelen Josef
ve Strakonicích (příp. v Dobevu, okr. Písek)
v Novém Strašecí (okr. Rakovník)
Někdejší římskokatolický kněz, později sekulární publicista. Z vůle rodičů vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze a vstoupil do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Teologii absolvoval na řádovém učilišti v Obořišti, na kněze byl vysvěcen roku 1946. Působil při kostele sv. Jana Nepomuckého v Plzni, psal také poezii. Po roce 1948 vystupoval kriticky vůči komunistickému režimu. Přes státní zákaz četl v kostele pastýřský list biskupů V hodině velké zkoušky, který navíc doplnil vlastním komentářem. Byl proto v roce 1949 zatčen a tři roky vězněn. Po propuštění se jeho postoje změnily a od padesátých let vykazovaly stále větší konformitu s komunistickým režimem. Záhy opět získal státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V letech 1952–61 působil v několika farnostech (Konárovice, Třebechovice pod Orebem, Trutnov), kde mj. poskytoval prostory Místnímu národnímu výboru (MNV) a spolupracoval se Státní bezpečností. V roce 1961 pak byl přeložen do Trutnova. Zde působil dva roky, přispěl k uvěznění kaplana Františka Michálka. Roku 1963 po smrti rodičů odešel z kněžské služby. Následně pracoval ve strukturách ministerstva kultury a v Československém rozhlasu, kde se podílel na jeho ideologické přeměně během tzv. normalizace. Psal rozhlasové hry a prózu (Stín katedrály, 1972), v níž se kriticky vyrovnával se svou kněžskou minulostí. Jeho literární produkce – jak angažovaná, tak nábožensky laděná – byla většinově kritizována jako nevýrazná a schematická. V devadesátých letech se pokoušel vrátit k duchovnímu psaní, publikoval vzpomínky Jeden z prokletých (1999) a sbírku Ecce homo (2005), v níž vyjádřil víru ve vzkříšení. Přes tuto pozdní inklinaci ke křesťanství zůstal v literárním i církevním prostředí rozporuplnou postavou.