Jirku Anton
Jirku Anton
v Hruškách (okr. Břeclav)
ve Štýrském Hradci (Rakousko)
Německý evangelický teolog. Pocházel z evangelické augsburské rodiny ekonomického správce, studoval na gymnáziích v Brně, Kremži a Uherském Hradišti (maturita 1904). Po maturitě studoval na vídeňské evangelické teologické fakultě a zároveň na tamní univerzitě semitské jazyky (Dr. phil. 1908), postgraduálně v Berlíně a Rostocku (ThLic. 1913). V roce 1914 se habilitoval ze starozákonní vědy v Kielu. Během první světové války sloužil jako polní duchovní v rakouskouherské armádě, aktivně se přitom podílel na německém nacionálním hnutí. Po propuštění z armády krátce učil v Halle (1919), pak se vrátil do Kielu jako titulární, resp. od 1921 mimořádný profesor. V roce 1920 získal německé občanství, už jako občan se stačil podílet se na (neúspěšném) Kappově puči. V roce 1922 získal čestný doktorát univerzity v Kielu a přijal místo řádného profesora teologie ve Vratislavi (1922–34), v tomto období podnikl několik výzkumných cest do Sýrie a Palestiny (1926, 1929, 1932). Po vítězství nacistů se stal členem NSDAP a začal se hlásit k hnutí tzv. Německých křesťanů (Deutschen Christen), konflikt s župním vedením strany jej však donutil k odchodu do Greifswaldu (1934) a Bonnu (1935–45). V roce 1945 byl v rámci denacifikace zbaven profesury, roku 1949 byla v přezkumném řízení jeho vina snížena, nadále však měl zákaz přednášení, proto odešel do penze. Jirku se nepřestal proti tomuto řešení odvolávat, v roce 1959 se domohl titulu emeritního profesora bez nároku na související akademické pravomoci. Badatelsky se Jirku zabýval starozákonní biblistikou a judaistikou v širokém pojetí, v meziválečném období platil celosvětově za jednoho z klíčových badatelů (Studien zur Keilschriftgeographie Syriens, 1910; Die jüdische Gemeinde von Elephantine und ihre Beziehungen zum Alten Testament, 1912; Die Dämonen und ihre Abwehr im Alten Testament, 1912; Materialien zur Volksreligion Israels, 1914; Die magische Bedeutung der Kleidung in Israel, 1914; Die älteste Geschichte Israels im Rahmen lehrhafter Darstellungen, 1917; Die Hauptprobleme der Anfangsgeschichte Israels, 1918; Das alttestamentliche Lehrstück von der mosaischen Zeit, 1918; Altorientalischer Kommentar zum Alten Testament, 1923; Die Wanderungen der Hebräer im dritten und zweiten vorchristlichen Jahrtausend, 1924; Der Kampf um Syrien, 1926; Das Alte Testament im Rahmen der altorientalischen Kulturen, 1926; Das weltliche Recht im Alten Testament, 1927; Das israelitische Jobeljahr, 1929; Geschichte des Volkes Israel, 1931; Das alte Testament und die deutsche Gegenwart, 1935; Die ägyptischen Listen palästinensischer und syrischer Ortsnamen in Umschrift und mit historisch-archäologischem Kommentar, 1937; Die ältere Kupfer-Steinzeit Palästinas und der bandkeramische Kulturkreis, 1941; Der Kampf um Syrien. Palästina, die Brücke zwischen Afrika und Asien, 1942). Vzhledem k tomu, že současně přinejmenším některé jeho práce ze třicátých a čtyřicátých let podporovaly rasistické myšlenky tzv. Německých křesťanů, bylo jeho poválečné potrestání do značné míry exemplární. Přestože však nadále musel žít (v tyrolském Fieberbrunnu a Štýrském Hradci) jako soukromý učenec, pokračoval v akademické práci, o niž byl zájem – třebaže nepřímo, měl mj. významný podíl na vývoji evangelické biblistiky v tehdejší NDR (Die Ausgrabungen in Palästina und Syrien, 1956; Die Welt der Bibel, Stuttgart – Zürich 1957, záhy také francouzsky a nizozemsky; Kanaanäische Mythen und Epen aus Ras Schamra-Ugarit, Gütersloh 1962; Geschichte Palästina-Syriens im orientalischen Altertum, Aalen 1963; Der Mythus der Kanaanäer, Bonn 1966).