Křelina František
Křelina František
v Podhradí (okr. Jičín)
v Praze
Římskokatolický básník a prozaik. Po dokončení učitelského ústavu v Jičíně (1922) vyučoval na různých školách (Ústí, Pecka, Roškopov, Hrádek nad Nisou, Louka, Český Dub). Debutoval sbírkou veršů Půlnoční svítání (1927), následovaly soubory Předjitřní tma (1930), Plaché světlo (1934), klíčové prozaické prózy Hlas kořenů (1927), Hlas na poušti (1935), Hubená léta (1935), Puklý chrám (1936), Jalovčí stráně (1937) a historické romány Dcera královská, blahoslavená Anežka česká (1940) a Amarú, syn hadí (1942). Ve svém díle výrazně prosazoval tematiku venkova, přírodní spiritualitu a propojení s křesťanskými hodnotami; s výhradami bývá označován jako ruralista. Za literární přínos obdržel státní cenu (1936) a cenu České akademie věd a umění (1938) . V roce 1951 se stal obětí vykonstruovaného procesu s tzv. Zelenou internacionálou byl odsouzen na 12 let vězení za velezradu; propuštěn byl na základě amnestie v květnu 1960. Následně pracoval jako stavební dělník, přispíval do Zemědělských novin a Lidové demokracie. Rehabilitován byl v letech 1966–67. V období krátkého uvolnění v šedesátých letech vydal přepracovaný román Bábel (1968) a silný dokument o lidické tragédii Každý své břímě (1969).
Literatura:
Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech 1918–1945. Torst, Praha 2010; Eduard Burget, Portréty. Přetěžké břímě Františka Křeliny. ČRo Plus, Praha 2016.