Křivohlavý Jaro
Křivohlavý Jaro
v Třebenicích (okr. Litoměřice)
v Praze
Psycholog, laický kazatel Českobratrské církve evangelické. S vírou se setkal až jako student roudnického gymnázia (pokřtěn 1939), v roce 1942 byl zatčen pro odbojovou činnost a po krátkém uvěznění v Terezíně až do konce války nuceně nasazen v kladenských dolech. Po maturitě (1945) studoval filosofii, psychologii a anglistiku na Filosofické fakultě UK (absolv. 1949, PhDr. 1950), po absolutoriu krátce učil na střední škole a pak pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. V období 1967–94 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V roce 1966 se stal kandidátem věd (CSc.), 1976 se habilitoval z psychologie na Filosofické fakultě UK a v roce 1996 byl jmenován profesorem. V šedesátých letech začal veřejně přednášet a publikovat v oblasti populární psychologie (Člověk a stroj, 1970; Konflikty mezi lidmi, 1973; Jak si navzájem lépe porozumíme, 1988; Jak zvládat depresi, 1997; Pozitivní psychologie, 2004 – celkem asi 40 knih, z nichž některé vyšly opakovaně a/nebo v cizojazyčných překladech), stal se přitom jedním z nejznámějších mediálně působících psychologů. Zároveň byl v letech 1971–85 členem Synodní rady ČCE, v roce 1977 byl ordinován jako laický kazatel. Byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Vydal životopisný rozhovor s Alešem Pelánem (Dvě lásky, 2008).