Kohák Erazim
Kohák Erazim
v Praze
v Praze
Filosof a teolog, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z rodiny národně socialistického novináře Miloslava Koháka (1903–1996), během druhé světové války byli oba jeho rodiče vězněni pro odbojovou činnost. Po únoru 1948 spolu s rodiči odešel do exilu ve Spojených státech; otec byl v letech 1952–55 ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy. Kohák vystudoval filosofii a religionistiku na Colgate College (B.A. 1954) a Yaleově univerzitě (M.A. 1957, PhD. 1958). Následně přednášel na evangelické Gustavus Adolphus College v Minnesotě, kde působil rovněž jako zastupující episkopální duchovní v obci Kasota (1958–60). Aktivním členem episkopální (= anglikánské) církve zůstal až do svého odchodu do Československa, kde se stal členem ČCE. V roce 1960 přešel na Bostonskou univerzitu, kde byl jmenován docentem (1970) a profesorem (1977). Na Bostonské univerzitě učil do roku 1995 (1991–94 zároveň na Karlově univerzitě v Praze). Po rozpadu prvního manželství si v roce 1976 vlastníma rukama vybudoval lesní srub, v němž bydlel až do svého odchodu ze Spojených států; tato zkušenost posílila jeho ekologický aktivismus. Do České republiky trvale přesídlil v roce 1995, stal se profesorem Filosofické fakulty UK a aktivně se začal účastnit ekologického hnutí. Byl členem Rady České televize a v roce 2004 neúspěšně kandidoval do senátu. V roce 2013 obdržel Řád T. G. Masaryka. Jako filosof vyšel z husserlovské fenomenologie, kterou aplikoval na každodenní zkušenost a politické otázky demokracie (Idea and Experience, 1978; Národ v nás, 1978), především ale na otázky vztahu člověka s přírodou, kde zdůraznil lidskou odpovědnost (The Embers and the Stars, 1984). Pro pozdější díla je charakteristický posun k etice (Člověk, dobro a zlo, 1994; Zelená svatozář, 2000; Svoboda, svědomí, soužití, 2004). Celým jeho dílem se vine hluboké, byť nedogmatické křesťanské přesvědčení a tendence k oslovení široké veřejnosti: spis Hesla mladých svišťů (1998) podává základy křesťanství, Zelená svatozář (2000) soubor různých názorů a proudů v oblasti ochrany životního prostředí; v tomto duchu hojně přispíval i do českých exilových časopisů. V americkém prostředí rovněž popularizoval dílo Jana Patočky (Jan Patočka, 1989). S pomocí Romana Šantory a Jiřího Zajíce vydal fenomenologickou reflexi o smyslu přírody a místě člověka v ní Poutník po hvězdách (2001).