Komárková Božena
Komárková Božena
v Tišnově (okr. Brno-venkov)
v Brně
Filosofka a teoložka, členka Českobratrské církve evangelické. Pocházela z římskokatolické rodiny, nejpozději po druhé světové válce se však angažovala v evangelickém prostředí (veřejně a později v disentu). Po studiích na brněnském reálném gymnáziu (1923) vystudovala filosofii, historii a geografii na Filosofické fakultě MU (absolv. 1929), kde později získala i doktorát (PhDr. 1948). Výrazně se zapojila do činnosti YMCA, především její akademické větve, po druhé světové válce se stala vedoucí brněnského sdružení. Krátkodobě působila jako suplentka na několika měšťanských školách, trvalé místo získala jako profesorka gymnázia v Ivančicích (1935–39) a reálného gymnázia v Moravské Ostravě (1939–40). V lednu 1940 byla zatčena pro účast v odboji a vězněna až do roku 1945 (1942 odsouzena k dvanácti letům vězení). Po návratu do Brna působila v letech 1945–48 jako profesorka gymnázia, zároveň se chtěla habilitovat na filosofické fakultě. Habilitaci už nicméně nestačila podat a po únoru 1948 byla přeložena nejprve na střední chlapeckou školu do Brna-Husovic, později do Státní pedagogické knihovny. Od roku 1952 byla v nuceném invalidním důchodu, později penzionována. Komárková, která po zákazu YMCA ztratila možnost oficiálního působení na mládež, začala organizovat neformální bytové semináře a účastnit se lesních brigád evangelické mládeže, kde rovněž výchovně a osvětově působila. Později začala publikovat v samizdatu a v exilovém tisku, stala se signatářkou Charty 77. Po celé období vlády komunistického režimu byla jednou z nejvýznamnějších neoficiálních autorit brněnského disentu, z pozic sociologizující filosoficky či teoložky se vyslovovala především k otázkám lidských práv a svobody jednotlivce v moderní společnosti – obojí přitom podmiňovala křesťanstvím (Sekularizovaný svět a evangelium, 1981; Původ a význam lidských práv, 1986; Přátelství mnohých, 1997). Podílela se na formulaci nových Zásad Českobratrské církve evangelické (1968). Roku 1982 obdržela čestný doktorát Basilejské univerzity, 1991 Řád T. G. Masaryka a později další akademická vyznamenání. V roce 1992 se na Masarykově univerzitě habilitovala z dějin filosofie.
Literatura:
Pavel Keřkovský: „Božena Komárková.“ Cesta církve VII. ČCE, Praha 2014, s. 83–109; Marta Marková: „Moje generace patří minulosti.“ In: Táž: Olga Havlová a ty druhé. Barrister & Principal, Brno 1996, s. 85–104; Pavel Keřkovský: Řeč filosofické a biblické reflexe. Problém spravedlnosti a lidských práv v díle Boženy Komárkové. Mlýn, Jihlava 2005; Petra Pichlová: „‘Smiluje se Bůh nade mnou, člověkem tvrdé šíje?‘ Život a dílo Boženy Komárkové.“ Křesťanská revue 90, 2023, 4, s. 35–39.