Konzbul Pavel
Konzbul Pavel
v Brně
Římskokatolický biskup. Vystudoval Gymnázium Křenová v Brně a elektrotechnologii na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně (Ing., Dr.). Po základní vojenské službě pracoval v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd České republiky, externě vyučoval na Fakultě elektrotechniky VUT. Roku 1995 vstoupil do Laického sdružení sv. Dominika a do olomouckého kněžského semináře. Teologická studia ukončil roku 2000 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého (Mgr.). V letech 2002–03 působil jako pastorační asistent v Letovicích a Rozhraní, po kněžském svěcení 2003 pak jako duchovní v Boskovicích a Hustopečích. V letech 2005–13 byl spirituálem Biskupského gymnázia v Brně, následně farářem katedrální farnosti. Roku 2015 se stal sídelním kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Externě vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Je členem Společnosti pro církevní právo a Správní rady Masarykovy univerzity. Dne 21. května 2016 byl jmenován pomocným biskupem brněnským a titulárním biskupem litomyšlským. Biskupské svěcení přijal 29. června 2016. Od února 2019 působil jako generální vikář brněnské diecéze. Dne 26. května 2022 jej papež František jmenoval diecézním biskupem brněnským. Vydal řadu knih duchovní reflexe, např. Nesesmolíš (2009), Polednice (2010), Dobro, zlo a hlodavci (2011), Zlaté prasátko (2012), Jak mluvit s dospívajícím o víře? (2013), Naslouchání (2015), Víra a polibek (2017), Jak sníst slona (2019), Cesta pravda a život (2022), Jak? (2024), Humor jako lék (2025).