Kouřil Miroslav
Kouřil Miroslav
v Jaroměři (okr. Náchod)
v Praze
Architekt a scénograf, člen Církve československé (husitské). Do církve přestoupil s rodinou v dětství, vystudoval průmyslovou školu stavitelskou a architekturu na pražské české technice (Ing. 1935). Během vysokoškolských studií se zapojil do činnosti církevní mládeže, redigoval časopis Rozsévač (1931–32), a po vzniku Společnosti Th. Dr. Karla Farského se stal jedním z jejích nejaktivnějších členů, v letech 1935–36 i redaktorem časopisu Nový zápas. Ve třicátých a čtyřicátých letech usiloval o formulaci nových stavebních pravidel CČS(H), aktivně se podílel na projektech církevních budov (především adaptace). V občanském životě působil jako architekt a scénograf v divadle E. F. Buriana a později v Městských divadlech pražských, během druhé světové války v dělnických profesích. V poválečném období se přestal v církvi angažovat a po únoru 1948 se stal hlavním tvůrcem systému státem financovaných a řízených divadel. Od roku 1957 působil jako vedoucí Scénografické laboratoře Národního divadla, v letech 1963–74 transformované do Scénografického ústavu, současně přednášel na Filosofické fakultě UK (od 1971 profesor). Z těchto oborů také celoživotně publikoval (Divadlo práce, 1938, s E. F. Burianem; Divadelní prostor, 1945; Základy nové práce československého divadla, 1949; O malém jevišti, 1955; Rozhovor o scénografii, 1965; Základy teoretické scénografie, 1970; Úvod do vědy o scénických uměních, 1976; Teorie scénických umění I.–IV., 1979–82; Divadlo před Vítězným únorem, 1981). Jeho poúnorové a pozdější působení ve vysokých státních, stranických i odborných funkcích bylo provázeno dogmatismem a tvrdou kádrovou politikou (mj. člen prověrkových komisií).
Literatura:
Václav Veber (ed.): 60 let Miroslava Kouřila. Scénografický ústav, Praha 1971; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 252–253.