Kratochvíl Zdeněk
Kratochvíl Zdeněk
v Brně
Filosof římskokatolické orientace. V době komunistického režimu mu bylo znemožněno dokončit původně započatá teologická studia v Litoměřicích a nesměl studovat na žádné jiné vysoké škole. Filosofii poté neoficiálně studoval v okruhu žáků Jana Patočky (1907–1977) a Józefa Tischnera (1931–2000). Působil v tzv. podzemní církvi a podílel se na přípravě alternativní teologické fakulty. Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. Po roce 1989 začal působit akademicky. Formálně vystudoval filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (Mgr. 1991, Dr. 1994), roku 1996 habilitoval prací Filosofie živé přírody. Patřil k zakládajícím členům Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK (od 1992), v letech 2008–11 tuto katedru vedl, přednášel také na Filosofické fakultě UK. Badatelsky se soustředil zejména na předsokratiky, Hérakleita, filosofii přírody a vztah vědy a náboženství. V akademickém prostředí výrazně ovlivnil řadu studentů, především v oblasti dějin antické filosofie a filosofie vědy. Autor odborných studií a publikací Filosofie živé přírody (1994), Staré řecké myšlení (2001), Přirozený svět jako filosofický problém (2007), Od vědy k víře a zpět (2011), Spor o smysl existence (2015), Kritika čistého rozumu po 230 letech (2018).