Kratochvil Antonín
Kratochvil Antonín
v Brně
v Mnichově (Německo)
Publicista římskokatolické orientace. V roce 1945 maturoval na gymnáziu v Brně, poté začal studovat dějepis a češtinu, ale v roce 1948 byl z politických důvodů vyloučen. Roku 1947 se stal redaktorem katolicky orientovaného listu Lidová obroda, kde působil do roku 1952, kdy emigroval do Německa. V Mnichově se zapojil do činnosti rádia Svobodná Evropa, působil i na Hlasu Ameriky, kde připravoval literárně zaměřené pořady. Roku 1954 získal doktorát z filosofie. Výrazně přispěl k rozvoji exilové literární kultury. Publikoval v časopisech Proměny, Archa, Nový život ad., redigoval edice Lucernička (1952–62) a Kamenný erb (1953–61, 1971–76). Významně se podílel na dokumentaci a analýze české exilové literatury, mj. bibliografií Bibliografie krásné české literatury vydané v exilu (únor 1948–květen 1967) (1968) a souborem esejů Peníz exulantův (1956). Jako literární historik a esejista se věnoval i barokní literatuře (Oheň baroka, 1984; Das Böhmische Barock, 1989). Jeho stěžejním dílem je třísvazková práce Žaluji (1973–77), která zachycuje zločiny československé justice a represivních složek v období komunismu. Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale pravidelně přednášel na univerzitách v Plzni a Brně.