Krišnamúrti, Džiddú (Hind)
Krišnamúrti, Džiddú [jiddū kṛṣṇamūrti] (Jiddu Krishnamurti; 1895–1986) – jeden z nejznámějších řečníků a moderních učitelů, který se vynořil z indické duchovní tradice, zůstal však nezávislý na jejích historických i současných hnutích. Narodil se v Mandanapalle v jižní Indii, v bráhmanské rodině Džiddú, která byla drávidského původu a hovořila telugsky. Osobní jméno Kršnamúrti, tj. Kršnův obraz, dostal podle hinduistické tradice, protože se narodil v pořadí svých sourozenců jako osmý, podobně jako Kršna. Jeho otec byl správním a soudním zaměstnancem v britské koloniální správě a ve svých pozdějších letech, když již ovdověl a odešel do výslužby, pracoval v ústředí Teozofické společnosti v Adjáru. Zde r. 1909 blízký spolupracovník Annie Besantové C. W. Leadbeater, který slynul jasnovidectvím, chlapce poznal a prohlásil o něm, že má kolem sebe neobyčejnou duchovni auru a stane se velkým řečníkem a duchovním učitelem. Byl proto poté vychováván ve Francii a v Anglii a připravován na dráhu nového učitele světa a spasitele lidstva. Měl tím naplnit poslání Teozofické společnosti. Podle jejího tehdejšího učení bódhisattva Maitréja přinášel čas od času duchovní poselství lidstvu tím, že se vtěloval do význačných osobností, jako byl v Indii Kršna a na Blízkém východě Ježíš. Krišnamúrti měl být připraven na to, aby jej Maitréja mohl použít pro obdobnou misi v moderní době. Roku 1911 byl pro tento účel založen „Řád hvězdy Východu“ (Order of the Star of the East), přejmenovaný na „Řád hvězdy“ (Order of the Star) v dubnu 1927, když teozofické vedení mělo za to, že Maitréja se již brzy skrze Krišnamúrtiho projeví. Podle vzoru Ježíšova vystoupení mu mělo být nápomocno 12 apoštolů, kteří již byli vybráni a pro tento účel vyškoleni. Krišnamúrti však v srpnu téhož roku odmítl přijmout pro něj připravenou úlohu „oficiálního“ spasitele lidstva, Řád hvězdy rozpustil a zahájil svou přednáškovou kariéru jako nezávislý učitel a ukazatel pravdy. Pravda je podle něj „zemí bez cest“ (pathless land – narážka na systematické „duchovní cesty“ k cíli), „nemůže být organizována“ a nelze ji snést z jejích výšin, podobně jako vrchol hory nelze snést do údolí. Jedinec „se musí vynasnažit se na něj vyšplhat“. Během své bezmála sedmdesátileté přednáškové činnosti, kdy téměř každoročně cestoval kolem světa, Krišnamúrti důsledně odmítal jakoukoli formu institucionalizace svého duchovního poselství a rovněž odmítal být přiřazen k jakékoli známé duchovní tradici. Avšak přesto, že trval na tom, že je na všech tradicích naprosto nezávislý, lze jeho učení charakterizovat jako pečlivě vypreparovanou destilaci ideálů hinduisticko-buddhistického duchovního výhledu, jehož cílem je konečné osvobození.
Kontroverze čas od času provázely jeho činnost i jeho osobní životní styl, který se mimo jiné vyznačoval potřebou ženské společnosti, jíž se mu v hojné míře dostalo od mládí až do jeho skonu. V této potřebě snad lze spatřovat odraz tantrických tradic, jejichž skrytý vliv lze po pečlivé analýze vyčíst z některých jeho zaznamenaných rozprav. Roku 1968 došlo též k rozkolu v jeho podpůrné organizaci „Krishnamurti Foundation“ a jeho osobnímu rozchodu s nejbližšími spolupracovníky. Ústředí obnovené organizace pak bylo přeneseno z Kalifornie do jižní Anglie.
Literatura:
Jayakar, Pupul (1988), Krishnamurti: A Biography, San Francisco: Harper & Row.
Lutyens, Mary (1990), The Life and Death of Krishnamurti, London: Murray.
Sloss, Radha Rajagopal (1991), Lives in the Shadow with J Krishnamurti, London: Bloomsbury.