Kryl Karel
Kryl Karel
v Kroměříži
v Mnichově (Německo)
Písničkář a básník římskokatolické orientace. Narodil se v rodině knihtiskaře, vystudoval keramickou školu v Bechyni (1958–62) a začal pracovat jako keramik a kontrolor kvality v Teplicích. Současně se začal věnovat amatérskému divadlu, pro které napsal řadu folkových či protestních písní. V letech 1967–68 začal s tímto repertoátem samostatně vystupovat a po srpnové invazi 1968 se stal jedním z nevýznamnějších představitelů intelektuálního a kulturního odporu vůči okupaci Československa. Jeho debutové album Bratříčku, zavírej vrátka (1969) se i přes rychlé stažení z distribuce stalo celonárodním mementem. V roce 1969 Kryl emigroval do Západního Německa, pracoval pro radio Svobodná Evropa (zprvu externě, od 1983 jako redactor). Krátce studoval dějiny umění a žurnalistiku na Mnichovské univerzitě, studium však nedokončil. V exilovém období vznikla řada dalších alb, které byly pašovány do Československa (Rakovina, Maškary, Karavana mraků, Plaváček aj.). Také autor básnických sbírek (Pochyby, 1977; Z pod stolu sebrané spisy, 1980 ad). V listopadu 1989 se náhodně dostal do Československa (pohřeb matky) a okamžitě se zapojil do revolučního dění, jeho tehdejší popularita byla nesmírná. SDám však odmítl vstup do politiky a rychle se stal kritikem transformační politiky a nových mocenských poměrů, které ostře reflektoval ve tvorbě i rozhovorech, což záhy vedlo k úbytku popularity; význam jeho kritiky byl celospolečensky doceněn teprve se značným zpožděním. In memoriam obdržel řadu vyznamenání, mj. Medaili Za zásluhy (1995) či později Řád T. G. Masaryka (2014).
Literatura:
Michal Huvar: Kryl. Carpe diem, Brumovice 2004; Zdeněk R. Nešpor: Děkuji za bolest… Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2006; Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Galén, Praha 2006; Vojtech Klimt: Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových. Galén, Praha 2019.