Lány Emil (Pavel)
Lány Emil (Pavel)
v Černilově (okr. Hradec Králové)
v Praze
Právník a státní úředník, člen augsburské církve, recp. později Českobratrské církve evangelické. Syn superintendenta augsburské církve Karla E. Lányho (1838–1903), nevlastní bratr augsburského faráře a státního úředníka Karla Lányho. Příležitostně (vč. posthumních knižních děl) byl uváděný i jako Emil Pavel Lány, sám však druhé jméno neužíval. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu studoval práva ve Vídni a v Praze (JUDr. 1903 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě). V letech 1910–20 byl advokátem v Kolíně, 1913–20 rovněž členem výboru advokátní komory, 1919–20 členem městské rady. V roce 1920 se stal přednostou vězeňského oddělení ministerstva spravedlnosti, zastupoval Československo v mezinárodních právních a vězeňských komisích, z těchto oborů rovněž publikoval, převážně časopisecky. Zároveň byl v letech 1932–37 členem Synodní rady ČCE. V roce 1937 byl jmenován prezidentem Vrchního zemského soudu. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti, v letech 1943–44 byl členem Přípravného národního revolučního výboru. V letech 1944–45 byl vězněn, zahynul nešťastnou náhodou těsně po svém propuštění během pražského povstání po zásahu zbloudilou kulkou. Ze zájmu se amatérsky zabýval (právní) historií, připravil k vydání edice smolných knih (Knihy černé jinak smolné, 1946; Smolná jinak černá kniha města Solnice, 1948; Kniha černá jinak smolná města Smidar, 1948), posthumně vyšly rovněž jeho Vzpomínky na dětství (1945).
Literatura:
Karel Schelle a kol.: Encyklopedie českých právních dějin XXIV. Biografie právníků K–Ř. A. Čeněk, Plzeň 2023, s. 337.