Laichter František
Laichter František
v Praze
v Praze
Nakladatel, člen Českobratrské církve evangelické. Syn jednoho z nejvýznamnějších moderních českých nakladatelů Jana Laichtera (1858–1946), bratr spisovatele Jana J. Laichtera (1895–1976); ačkoli měl jeho otec myšlenkově i sociálně blízko k evangelické církvi, zůstal římským katolíkem, zatímco František Laichter přestoupil. Maturoval na gymnáziu v Praze v Křemencově ulici (1920), pak studoval filologii na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1929). Po absolutoriu nastoupil do otcova podniku, který od konce třicátých let fakticky vedl, stal se rovněž předsedou nakladatelského spolku Kmen (1938). Po otcově smrti vedení nakladatelství převzal i formálně, v roce 1949 jej musel likvidovat. Jako člen ČCE se stal zaměstnancem vydavatelského oddělení Synodní rady ČCE (1950–69), kde fakticky vedl církevní nakladatelství Kalich (od roku 1952 pod hlavičkou Ústředního církevního nakladatelství). Přes Laichterovy osobní snahy komunistický režim velice omezoval vydávání náboženské literatury a beletrie v církevním nakladatelství (vyjma publikace Evangelický kalendář) tehdy vůbec nesměla vycházet. Péčí Jiřího Lacha byly vydány Laichterovy obsáhlé paměti (O umlčené kulturní epoše I.–II., 2021).
Literatura:
Jiří Lach: Laichterovo nakladatelství a projekt České dějiny. Studie a edice. Burian a Tichák, Olomouc 2008; Jiří Lach: „Historik a nakladatel. Kamil Krofta a František Laichter (1932–1945).“ In: České země a moderní dějiny Evropy. Historický ústav AV ČR, Praha 2010, s. 195–204; Pavel Keřkovský: „František Laichter.“ Cesta církve VII. ČCE, Praha 2014, s. 62–71.