Lifka Bohumír
Lifka Bohumír
v Radomyšli (okr. Strakonice)
v Praze
Kulturní hisotik, člen římskokatolické církve. Narodil se v rodině obchodníka a již od mládí vykazoval zájem o regionální historii. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích (1919) pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1919–23), kde se věnoval filosofii a dějinám moderních literatur. Současně absolvoval Státní knihovnickou školu (1921–22). Během studií jej výrazně ovlivnila osobnost F. X. Šaldy (1867–1937), kterému se věnoval i profesně. Po studiích nastoupil jako knihovník na zámku Trhanov (1924) a poté působil jako archivář u Colloredo‑Mansfeldů. Roku 1925 se stal tajemníkem a redaktorem Masarykova slovníku naučného, na kterém spolupracoval až do roku 1933. V letech 1934–59 stál v čele knihovny Náprstkova muzea, kde organizoval výstavy (např. o Juliu Zeyerovi) a systematicky katalogizoval historické fondy zámeckých a klášterních knihoven. Byl klíčovým aktérem záchrany a popularizace těchto kulturních statků a spoluzaložil Muzeum knihy ve Žďáru nad Sázavou (1957). Roku 1959 byl obviněn z velezrady a strávil rok ve vězení. Po propuštění pracoval jako skladník a antikvář, od roku 1985 v knihovně Akademie věd. Po smrti byl rehabilitován (1992). Jeho dílo zahrnuje monografie (např. Zámecké a palácové knihovny v Čechách, 1934), studie o exlibris, heraldice, regionálních dějinách i práci s kulturními institucemi. Byl rytířem Maltézského řádu (devoční donát 1945, magistrální rytíř 1979) a řádu sv. Lazara. Významné místo mají právě pramenné studie k dílu F. X. Šaldy (mj. sborník Na paměť F. X. Šaldy, 1938).