Lobkowicz Mikuláš
Lobkowicz Mikuláš
v Praze
ve Starnbergu (Německo)
Filosof, člen římskokatolické církve. Pocházel z mělnické větve rodu Lobkowiczů, po únoru 1948 odešel do emigrace nejprve do USA, poté do Švýcarska a Německa. Studoval filosofii v Erlangenu a Freiburgu (promoce 1958). V letech 1960–67 působil jako profesor filosofie na University of Notre Dame, v letech 1967–83 byl profesorem politické teorie a filosofie na Ludwig Maximilians Universität v Mnichově (rektor 1971–76, prezident 1977–83). Od roku 1984 do 1996 vedl Katolickou univerzitu Eichstätt Ingolstadt, kde do roku 2011 vedl Institut pro středoevropská a východoevropská studia. V roce 2002 byl administrátorem Katolické teologické fakulty UK během jedné z jejích vnitřních krizí. Mezi jeho díla patří např. Das Widerspruchsprinzip in der neueren sowjetischen Philosophie (Dordrecht 1959), Marxismus‑Leninismus in der ČSR. Die tschechoslowakische Philosophie seit 1945 (Dordrecht 1961), Theory and Practice. History of a concept from Aristotle to Marx (Notre Dame 1967), Am Ende aller Religion? Ein Streitgespräch (Zürich 1976, spoluautor A. Hertz) nebo Marxismus und Machtergreifung. Der kommunistische Weg zur Herrschaft (Zürich 1978). Byl členem Papežské rady pro kulturu (1982–93), spoluzakladatelem Evropské akademie věd a umění v Salcburku (1990–11) a členem vědecké rady institutu Maecenata (Berlín). Oceněn Řádem Zlatého rouna (1978) a Řád Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy (1998).