Loskot František
Loskot František
ve Vraclavi (okr. Ústí nad Orlicí)
v Praze
Publicista, původně římskokatolický kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do Starokatolické církve, kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku Nezmar (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa, 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů Volná myšlenka a Volná škola, jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (Čechové a církev katolická, 1909; Bezženství kněžské a jeho dějiny, 1910; O indexech zakázaných knih, 1911; Milíč z Kroměříže, otec české reformace, 1911; Král Václav IV., 1911; M. Matěj z Janova, 1912; Bratr Řehoř, 1912; M. Jan Hus, 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: Ježíš Nazaretský, 1913; Náboženství izraelské, 1914; Posmrtný soud v bájesloví různých národů, 1914; Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel, 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah Na zříceninách chrámu (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve Večeru, od roku 1924 ve Venkově.
Literatura:
Anežka Loskotová: Dr. František Loskot. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ Theologická revue 79, 2008, 1–2, s. 101–215.