Lukášek Josef
Lukášek Josef
v Humpolci (okr. Pelhřimov)
v Praze
Superintendent augsburské církve, později Českobratrské církve evangelické, církevní historik. Pocházel z rodiny augsburského učitele Jana Lukáška (1846–1920), v nejstarších dílech užíval křestních jmen Josef Václav. Vystudoval vídeňskou evangelickou teologickou fakultu (absolv. 1898; během studií stáž v Erlangen), kde později získal i licenciát teologie (ThLic. 1913). Krátce byl vikářem augsburské církve v Opatovicích (1895–96), potom správcem Lutherova ústavu a učitelem náboženství v Hradci Králové (1896–98), farářem v Pozděchově (1898–1907) a v Praze u Salvátora (1907–20, společně s F. Hrejsou). Spojení augsburské a reformované církve sice přijal, podobně jako další původně luterští faráři se však uchýlil do armádní duchovní služby – od roku 1920 do penzionování v roce 1934 byl přednostou duchovní služby československé armády a evangelickým vojenským superintendentem. Zároveň se amatérsky věnoval dějinám a významným osobnostem českého protestantismu (Jáchym Ondřej hrabě Šlik, 1913), především v období „dlouhého“ 19. století (Počátky evanj. církve v Praze, 1914; Příspěvky k dějinám evanj. církve v Praze, 1915; Bedřich Vilém Košut a náboženské poměry v revoluční době r. 1848 a za vlády absolutismu, 1927; Josef Růžička – jeho život a dílo, 1929; Jan Janata a naše minulost, 1931; Česká evangelická církev v době revoluční r. 1848, 1937; K dějinám doby toleranční, 1939); napsal však i obsáhlé Dějiny soukenického průmyslu v Humpolci (1946). Lukáškovy historické práce lze chápat jako jistou obhajobu B. V. Košuta a nacionálně-liberálního protestantismu 19. století proti tehdejšímu konfesionalismu. V roce 1928 získal čestný doktorát univerzity v Kauně (Kaunas, Litva).