Míčan Vladimír
Míčan Vladimír
v Brně
v Brně
Laický kazatel Českobratrské církve evangelické a cestovatel. Vystudoval obchodní akademii v rodišti, v roce 1915 tamtéž externě maturoval na gymnáziu, což mu umožnilo vstup na Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr.). Po absolutoriu se vrátil do Brna, kde pracoval jako bankovní úředník, později kontrolor v Ústřední bance československých spořitelen. Již během středoškolských studií se aktivně zapojil do činnosti brněnské křesťanské mládeže, v letech 1912–13 byl předsedou spolku Žerotín. Po válce jako laik získal svolení superintendenta F. Císaře ke kázání a podílel se na organizaci přestupového hnutí, pravidelně konal bohoslužby v nově zřízené kazatelské stanici v Rychmanově (dnes součást Újezdu u Brna) a vedle svého civilního zaměstnání působil jako učitel náboženství, ve třicátých letech učil rovněž na olomoucké misijní škole ČCE. Založil a vedl spolek Biblická jednota, vydával měsíčník Světlo a pravda (1925–41) a evangelizační literaturu. Cestoval do československých komunit ve východní Evropě, ať již byl jejich původ náboženský nebo jiný, a národně a nábožensky je povzbuzoval, o čemž pak vydával písemné svědectví (Srbská evangelická církev v Horní a Dolní Lužici, 1924; Česká emigrace v Polsku a na Volyni, 1924; Ve vyhnanství, 1927; Za půdou, 1928; Za chlebem vezdejším, 1931; Nevratem v Nový svět, 1934; Za září kalicha v cizině, 1937; Pod Páně korouhví, 1940). V rámci těchto děl i samostatně (Bergmannova kronika, životopis Jana Jílka) vydával prameny k českému (náboženskému) exilu raného novověku a 19. století. V roce 1951 byl ordinován jako vikář ČCE a začal působit v kazatelské stanici v Silůvkách u Brna (od 1956 samostatný sbor) až do penzionování v roce 1957.