Machotka Karel
Machotka Karel
v Humpolci (okr. Pelhřimov)
v Plzni
Farář augsburské církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Pocházel z dělnické luterské rodiny, jeho vzdálenými příbuznými byli faráři Hrejsové. Gymnázium studoval v Novém Bydžově a Pelhřimově (maturita 1899), pak evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1903, během studií stáž v Halle). Krátce působil jako vikář augsburské církve ve Vsetíně (1903–04), pak dlouhodobě v Plzni (1904–22, formálně jako vikář sboru v Praze u Salvátora, instalovaný ovšem až 1906 kvůli sporu s německým sborem v Plzni). Po vzniku Československa podnítil výrazné přestupové hnutí v celé oblasti jihozápadních Čech, což vedlo k osamostatnění plzeňského sboru (1922 jako Východní, resp. Korandův sbor ČCE vedle původně reformovaného Západního sboru; Machotka byl jeho farářem v letech 1922–51), ke vzniku řady nových sborů unionované české evangelické církve (Domažlice, Kralovice, Rokycany, Strakonice ad.) a jejich spojení do nově zřízeného Plzeňského seniorátu v roce 1925 (Machotka byl seniorem 1925–37). V letech 1939–45 byl členem Synodní rady ČCE. Po záchvatu mozkové mrtvice v roce 1950 rezignoval na farářský úřad a dožil v ústraní. Napsal vzpomínkové dějiny svého sboru Ve znamení kalicha (1949). Machovcovým synovcem byl sociolog a politik Otakar Machotka (1899–1970).
Literatura:
Břetislav Hladký: „Karel Machotka a západočeské hnutí přestupové.“ Český bratr 30, 1954, 9, s. 140–142; Břetislav Hladký: „Karel Machotka a evangelizace západních Čech.“ Křesťanská revue 44, 1977, s. 24–34, 83–87; Pavel Freitinger: „Karel Machotka.“ Křesťanská revue 48, 1981, s. 61–69.