Malý Radomír
Malý Radomír
v Brně
Římskokatolický novinář a historik. Narodil se v úřednické rodině, dětství prožil ve Valašském Meziříčí, kam byl jeho otec přeložen kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu. Výrazný vliv na jeho duchovní formaci měl strýc František Dvořák, katolický kněz vězněný v uranových dolech. Vystudoval archivnictví a historii na Filosofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, v roce 1972 byl pro své náboženské postoje propuštěn z místa historika v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži. V období komunistického režimu se podílel na vydávání katolického samizdatu, do něhož přispíval i pod pseudonymem Karel Bor. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a stal se objektem intenzivního sledování ze strany Státní bezpečnosti. Přesto pokračoval ve spolupráci s disidenty, účastnil se manifestací na podporu náboženské svobody a perzekvovaných věřících. Po roce 1989 působil jako novinář (Lidová demokracie, Světlo), v letech 1996–2009 vyučoval církevní dějiny na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je znám jako tradicionalistický římskokatolický autor, výrazně kritizující liberalismus, modernismus, potraty a svobodné zednářství. Roku 1997 se stal spoluzakladatelem české sekce mezinárodní federace Una Voce. Publikoval v časopisech Te Deum, Řád, Immaculata či na webu Duše a hvězdy, je autorem řady popularizačních i ideově vyhraněných knih, mj. Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer (1989), Alfred Fuchs: muž dvojí konverze (1990), Brünn (1993, s G. Aberlem a V. Drlíkem), Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství (1997), Církevní dějiny (2001), Religiozita v dramatu českého národního obrození (2003), František Sušil, obroditel Církve i vlasti (2004), Katolíci ve stínu hákového kříže (2006), Je dovoleno bránit inkvizici? (2007), Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti (2013).