Matocha Josef Karel
Matocha Josef Karel
v Pitíně (okr. Uherské Hradiště)
v Olomouci
Římskokatolický arcibiskup. Pocházel z rodiny kováře, studia začal na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (maturita 1908), pokračoval na teologické fakultě v Olomouci a následně v Římě, kde na Papežské univerzitě Gregoriana získal doktoráty z filosofie (PhDr. 1911) i teologie (ThDr. 1915). Kněžské svěcení přijal v roce 1914. Po návratu působil jako kooperátor ve Sobotíně (1915–19), vojenský kaplan v Ružomberoku, poté jako profesor na bohosloveckých fakultách v Nitře (1919–23) a v Olomouci (1931–39, 1945–48). V letech 1934–35 a 1938–39 byl děkanem olomoucké fakulty. Roku 1948 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským; biskupské svěcení přijal 2. května 1948. Po komunistickém převratu vykonal několik tajných svěcení, avšak od února 1950 byl internován ve své rezidenci a až do své smrti zbaven možnosti vykonávat svůj úřad. Napsal řadu knih, např. Bytnost milosti posvěcující (1925), Osoba v dějinném vývoji a významu (1929), Compendium philosophiae christianae. III. Critica (1940).
Literatura:
Jindřich Z. Charouz: Biskup‑vyznavač. Josef Karel Matocha 1888–1961. Olomouc 1991; Zůstává mi však milost Boží… Praha 2022.