Mayr-Harting Robert
Mayr-Harting Robert
v Aspernu (dnes část Vídně, Rakousko)
v Praze
Právník a politik, člen římskokatolické církve. Pocházel z rodiny státního úředníka, v Praze a Vídni vystudoval práva (JUDr.). Od roku 1905 působil na univerzitě ve Černovicích (1908 řádný profesor) a od roku 1909 na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (děkan 1913–14, 1930–31; rektor 1921–22). Vydal sedmidílnou historii římského práva (1912–13) a komentované výbory z oblasti občanského práva. Současně vstoupil do československé politiky jako zakládající člen a představitel Německé křesťanskosociální lidové strany. Od 1920 byl senátorem, poté poslancem a v letech 1926–1929 zastával úřad ministra spravedlnosti ve vládách Antonína Švehly (1873–1933) a Františka Udržala (1866–1938). Prosazoval spolupráci německé menšiny se státem a uznání němčiny v soudnictví. Během nacistické okupace se neangažoval, proto mohl po druhé světové válce dožít v Praze. Autor řady studií a monografií, např. Schweizerisches Zivilgesetzbuch (1909), Romische Rechtsgeschichte (1912–13), Lehrbuch des burgerlichern Rechts (1920–21).