Melmuková Eva Romana
Melmuková Eva Romana
v Římě (Itálie)
v Telči (okr. Jihlava)
Farářka Českobratrské církve evangelické, církevní historička. Narozena jako Eva Šašecí (příležitostně užívala i jména Melmuková-Šašecí), provdaná za faráře Jiřího Melmuka (* 1926). Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954). V letech 1954–57 byla vikářkou ČCE v Praze-Smíchově, v prosinci 1957 jí byl z politických důvodů odňat státní souhlas k duchovenské činnosti, nadále pak pracovala jako prodavačka, laborantka, úřednice apod. V letech 1961–67 externě vystudovala národopis na Filosofické fakultě UK (PhDr. 1968), pak pracovala ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském. Po mozkové mrtvici v roce 1986 jí byl přiznán invalidní důchod a současně jí byl vrácen státní souhlas, v letech 1986–96 byla farářkou v Telči (po svém manželovi a před svým synem Petrem Melmukem, * 1961). V roce 1989 se na lokální úrovni účastnila listopadového převratu, 1990 se habilitovala z církevních dějin na Evangelické teologické fakultě UK (vyučovala zde v letech 1990–95). Církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně, spolu s manželem a dalšími spolupracovníky má zásluhu na edici tolerančních přihlášek (od 1987) a dalších interních materiálech k dějinám moderního českého protestantismu. Tyto výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (Evangelíci v rané toleranční době, 1995–96, se spolupracovníky; Patent zvaný toleranční, 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové byla vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17. – 18. století, stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila vlastní „historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace“ Veritas (1992), tvořenou ovšem převážně amatérskými zájemci o historii. Vedle uvedených děl byla autorkou několika regionálněhistorických spisů a básnické sbírky Ohlasy padesátých a šedesátých let (1991).