Merell Jan
Merell Jan
v Praze
v Praze
Římskokatolický kněz, biblista. Studoval na arcibiskupském gymnáziu v Praze (maturita 1923) a teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy (1923–27). Po přijetí kněžského svěcení sloužil jako kaplan ve Stříbře a v Praze-Smíchově. Vědeckou dráhu zahájil na Papežském biblickém institutu v Římě (1934–36) a poté na pařížské Sorbonně (1936–37), kde učil i zkoumal starověké texty. V rámci tohoto angažmá objevil ve Vatikánských archivech neznámý papyrus označovaný jako P4 z počátku 2. století, obsahující zlomky Lukášova evangelia – tento nález mu přinesl mezinárodní věhlas. Po návratu působil jako asistent a od roku 1939 pověřený suplent výuky Nového zákona na Teologické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1943 byl vězněn nacisty; nejprve v Malé pevnosti Terezín a později v koncentračním táboře Dachau, kde zůstal až do konce války. Po osvobození se vrátil na fakultu, kde zůstal i po její komunistické „reorganizaci“ v roce 1950. Od padesátých let byl dlouholetým děkanem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Jeho odborný přínos spočívá nejen v papyrologii, ale i v popularizaci a kritické analýze biblických textů. Byl uznáván jako vynikající exegeta, působil i jako odborný poradce Druhého vatikánského koncilu. Merellova díla Studium a četba Bible (1947) a Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti (1956) se stala základními zdroji české římskokatolické biblistiky.
Literatura:
Jaroslav Brož – Mlada Mikulicová (eds.): K 100. výročí narození prof. ThDr. Jana Merella. Karolinum, Praha 2006; Vojtěch Novotný: Katolická teologická fakulta 1939–1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Karolinum, Praha 2007.