Morávek Václav
Morávek Václav
v Kolíně
v Praze
Odbojář, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z rodiny středoškolského profesora, původně římskokatolické, která však v roce 1919 přestoupila k Českobratrské církvi evangelické. Po maturitě na gymnáziu v rodišti (1923) vstoupil kvůli úmrtí otce a nezbytné podpoře rodiny do armády, vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích (poručík 1925). Po obsazení českých zemí Německem v roce 1939 byl demobilizován (v hodnosti štábního kapitána), neúspěšně se pokusil o přechod hranic a následně začal pracovat jako úředník. Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se zapojil do odbojové činnosti (sabotáže a diverzní akce, zpravodajství pro exilovou vládu), dlouhodobě spolupracoval především s Josefem Mašínem (1896–1942) a Josefem Balabánem (1894–1941), tato skupina byla později označována Tři králové (sami si říkali Tři mušketýři). Pro své náboženské zázemí byl Morávek údajně známý jako „Pobožný střelec“, traduje se jeho odpověď Mašínovi, že ‚Věří v Boha a své pistole‘; jeho kritikové ovšem upozorňovali na přílišnou vyzývavost a neopatrnost některých jeho akcí. Na jaře 1940 přešel do ilegality, o rok později byla skupina Tři králové rozbita, Morávek se pak sám a s různými společníky podílel na dalších odbojových akcích, zemřel během přestřelky s příslušníky Gestapa ve snaze osvobodit zadrženého kolegu Václava Řeháka (1911–1942). In memoriam byl povýšen do hodnosti podplukovníka (1945), resp. brigádního generála (2005), obdržel také Československý válečný kříž.
Literatura:
Petr Kettner – I. M. Jedlička: Tři kontra gestapo. Magnet, Praha 1967; Petr Kettner – I. M. Jedlička: Tajemství Tří králů. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. Riopress, Praha 1998; Jaroslav Láník a kol.: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2005; Václav Čermák: Muž proti okupaci. Portrét štábního kapitána Václava Morávka. Nava, Plzeň 2007.