Ninger František

Ninger František


v Doksanech (okr. Litoměřice)
v Praze

Lékař, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z rodiny cukrovarnického chemika, studoval na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Domažlicích (maturita 1904). Vystudoval lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (MUDr. 1912), pak se stal asistentem ortolaryngologické kliniky (1913–20). V roce 1919 se z ortolaryngologie habilitoval, 1920 byl jmenován mimořádným, resp. 1927 řádným profesorem nově založené Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zároveň se stal přednostou tamní kliniky nemocí uší, nosních a krčních (zůstal jím s výjimkou období uzavření českých vysokých škol až do roku 1958), v letech 1929–30 byl děkanem fakulty. Je považován za zakladatelskou postavu moravské ortolaryngologie, výrazně se podílel na rozvoji lázní Luhačovice a na brněnském veřejném životě (výstavba kolejí, podpora studentů, církevní život). Publikoval hlavně časopisecky, knižně jen lékařské učebnice (Ušní choroby dětského věku, 1944; Ušní lékařství, 1946, s J. Hybáškem; Nauka o nosních chorobách, 1948–52, s J. Hybáškem). Pro svou meziválečnou podporu španělských socialistů a další názory byl přijatelný i pro komunisty, v roce 1954 obdržel Státní cenu míru, 1956 titul DrSc. a Řád práce.

Zdeněk R. Nešpor