Novák Miroslav
Novák Miroslav
v Kyjově (okr. Hodonín)
v Rouenu (Francie)
Teolog a čtvrtý biskup-patriarcha Církve československé (husitské). Vystudoval Husovu čs. evangelickou fakultu bohosloveckou, na kněze byl vysvěcen v roce 1928. V letech 1928–30 dále studoval na univerzitách v Marburku a Lipsku. Působil jako farář ve Slaném (1930–32) a Praze-Strašnicích (1932–34), pracoval také jako učitel náboženství a přednášel na státem neuznané Vysoké škole bohovědné CČS. V roce 1934 získal doktorát filosofie (PhDr.) na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Nadále působil v církevním ústředí. Od roku 1945 byl předsedou Ústřední národní správy Církve československé, v roce 1946 byl zvolen biskupem Pražské diecéze a v letech 1961–90 působil jako patriarcha (= nejvyšší představitel) CČS(H). V roce 1950 byl jmenován profesorem na rozdělené Husově československé bohoslovecké fakultě, která mu v roce 1964 udělila čestný doktorát, na fakultě však působil jen krátce v letech 1950–51. Pod jeho vedením církev vstoupila v roce 1964 do Světové rady církví a přidala do svého názvu slovo „husitská“ (1971). V církvi byl představitelem úzké spolupráce s komunistickým režimem, byl rovněž evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V roce 1990 rezignoval na úřad patriarchy a dožil v ústraní, z části ve Francii. Badatelsky se zabýval starozákonní vědou.
Literatura:
Zdeněk Kučera: Cestou lásky a pokoje. Ze života a díla patriarchy Dr. M. Nováka. ÚCN, Praha 1962; Jaroslav Hrdlička: Patriarcha Dr. Miroslav Novák. Život mezi svastikou a rudou hvězdou. L. Marek, Brno 2010; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 371–373; Zdeněk R. Nešpor: Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské). Academia, Praha 2024.