Novotný Adolf
Novotný Adolf
v Královských Vinohradech (dnes součást Prahy)
v Praze
Farář a teolog reformované církve, resp. později Českobratrské církve evangelické. Syn konvertity k reformované církvi, úředníka Adolfa Novotného (1854–1928), vystudoval gymnázium v rodišti a evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1914, během studií stáže v Halle, Edinburghu a Lipsku). Krátce byl vikářem reformované církve v Kloboukách u Brna (1916), pak farářem v Chocni (1916–20). Po vzniku Československa se podílel na přestupovém hnutí, 1920–37 byl farářem ČCE v Hradci Králové, 1937–45 v Krabčicích. Angažoval se rovněž jako organizátor nedělních škol (od 1922 sekretář Svazu nedělních škol, redaktor Nedělní besídky), roku 1929 založil letní evangelický tábor v Bělči nad Orlicí. V roce 1932 získal doktorát (ThDr.) na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, roku 1939 se tamtéž habilitoval z praktické teologie. Odmítl přitom jak liberální teologii, tak nastupující barthismus. V roce 1945 byl na fakultu, resp. později i Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu povolán jako profesor, avšak roku 1953 byl nuceně penzionován. Novotný je autorem několika děl z oblasti praktické teologie (Co nejprve, 1924; Kus vlastní půdy, 1924; Lid zvláštní, 1934; Sto let praktické theologie, 1938) a sbírek kázání (Návrat synů k otcům, 1929; Vybitý akumulátor, 1937; Boží poslové, 1937), v obou případech zaměřených především na děti a mládež. Jeho nejvýznamnějším dílem je však Biblický slovník (1935), dodnes nejrozsáhlejší původní český výkladový slovník biblických pojmů. Novotného synem byl grafik Jan Blahoslav Novotný (1917–1983), vnukem je scénárista a spisovatel David Jan Novotný.
Literatura:
Josef Smolík: „Profesor Adolf Novotný.“ Křesťanská revue 59, 1992, s. 27–31, 53–54.