Opasek Jan Anastasius
Opasek Jan Anastasius
ve Vídni (Rakousko)
v Rohru (Německo)
Římskokatolický kněz, benediktin, básník. Po maturitě v Kolíně (1932) vstoupil do noviciátu v Břevnovském klášteře, kde přijal řádové jméno Anastáz. Studoval teologii v Praze a v Římě, vysvěcen byl roku 1938 a následujícího roku se stal konventuálním převorem. V roce 1947 se stal 60. opatem Břevnovského kláštera. V roce 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu obviněn z velezrady a špionáže; odsouzen byl k doživotnímu vězení, ze kterého byl v roce 1960 amnestován. Během pobytu ve věznicích si vysloužil přezdívku „Opat chuligán“ – pojmenování vymyslel jeho spoluvězeň J. P. Ondok kvůli jeho povaze (karikatury a živé humorné projevy). Po propuštění pracoval jako stavební dělník a později jako knihovník v Národní galerii, kněžská služba mu byla nebyla dovolena. V roce 1968 emigroval do Německa, kde roku 1972 spoluzakládal a vedl laické katolické sdružení Opus Bonum při benediktinském klášteře Rohr. Po pádu komunismu se v roce 1990 vrátil do Břevnova, kde obnovil klášter a 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním arciopatem nově povýšeného břevnovského opatství. Pod jeho vedením se Břevnovský klášter stal centrem náboženského, kulturního a intelektuálního dialogu, nejprve v exilu, pak po revoluci doma. Jako spisovatel vydal básnické sbírky Obrazy (1974), Podvečerní hudba (1979), Život upřen do Středu (1979) a memoáry Dvanáct zastavení (1992), jež dokumentují jeho vězeňský život. V roce 1991 obdržel Řád T. G. Masaryka.