Panuška František
Panuška František
v Prostějově
v Příbrami
Římskokatolický kněz, řeholník Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Studium zahájil na redemptoristickém gymnáziu v Libějovicích (1924–27) a pokračoval na bohosloveckém učilišti v Obořišti (1928–34), kde roku 1933 přijal kněžské svěcení. Od roku 1934 vyučoval filosofii a fundamentální teologii na institutu v Obořišti až do nuceného uzavření řádu po roce 1950. Po krátkém působení v pastorační službě byl v říjnu 1950 jmenován docentem filosofie na Cyrilometodějské římskokatolické bohoslovecké fakultě v Litoměřicích; doktorát zde obhájil s prací o eucharistii a v lednu 1954 byl jmenován profesorem filosofie a dogmatiky. Od poloviny padesátých let zastával funkce proděkana fakulty a rektora semináře. Byl evidován jako agent komunistické Státní bezpečnosti. V roce 1962 odešel do pastorace a až do roku 1969 působil zejména mezi sestrami v Měděnci a Kadani, poté se vrátil na litoměřickou fakultu, kde byl až do odchodu do penze v roce 1974 profesorem křesťanské filosofie a morální teologie. V letech 1975–86 působil jako pomocný duchovní v Praze u sv. Ignáce. Roku 1991 se připojil k řádové komunitě na Svaté Hoře, kde také zemřel; byl pohřben v řádové hrobce na příbramském hřbitově. Autor učebnic Kriteriologie (1954), Logica (1954), Kosmologie (1950), Ontologie (1950), De Deo Creatore, De Gratia, De lapsu hominis, De Verbo Incarnato (1950), Theologia moralis, Všeobecná etika, Křesťanská mravouka (1971).