Piťha Petr
Piťha Petr
v Praze
Matematický lingvista a publicista, římskokatolický kněz. V letech 1957–66 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, titul kandidáta věd CSc. získal v roce 1966. Katolickou teologii si doplnil soukromě; v roce 1969 byl tajně vysvěcen v Nizozemsku pro diecézi Breda, poté působil v Leidenu i na Netherlands Institute for Advanced Study. Od roku 1962 do 1990 byl pedagogem na Matematicko‑fyzikální fakultě UK, kde spolu s P. Sgallem (1926–2019), J. Panevovou (* 1928) a E. Hajičovou (* 1935) položil základy oboru matematická lingvistika. V roce 1991 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně v oboru bohemistika a teorie kultury, v roce 1992 byl jmenován profesorem. Od 1990 vedl katedru občanské výchovy na Pedagogické fakultě UK, formuloval koncepci školství (projekty Obecná/Občanská škola) oceněnou UNESCO. V letech 1992–94 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 1998 přešel do penze, 2012–22 byl proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. V roce 2015 ho papež František jmenoval kaplanem Jeho Svatosti (monsignorem). Autor řady odborných i populárně naučných publikací z oblasti výchovy, lingvistiky, církevních dějin a hagiografie (např. životopisy sv. Jana Neumanna, Zdislavy z Lemberka, Jana Sarkandra). Držitel New Europe Prize, Komenského medaile UNESCO, medaile Za zásluhy a dalších ocenění. K jeho publikacím patří Základní přednášky o jazyce (1987), Svatý Norbert (1989), Čechy a jejich svatí (1992), Dvě tváře českého vychovatelství: Ludmila Přemyslovna a Jan Amos Komenský (1992).