Placzek Baruch
Placzek Baruch
v Hranicích (okr. Přerov)
v Brně
Rabín. Studoval na univerzitě ve Vídni, doktorát filosofie (PhDr.) získal v Lipsku. Vyučoval na různých židovských středních školách v Německu, v letech 1860–1905 působil jako vrchní brněnský rabín. Zasloužil se o vybudování druhé brněnské synagogy na Ponávce. Po smrti otce Abrahama Placzka (1799–1884) mu byl svěřen úřad moravského zemského rabína, v němž setrval až do své smrti. Tato funkce nebyla dále obsazována. Byl spoluzakladatelem Semináře israelitských studií ve Vídni, jehož součástí byla i škola pro kantory. Proslul jako kazatel, přívrženec mírné náboženské reformy, ale věnoval se i přírodovědnému bádání, patřil mezi uznávané ornitology své doby. Udržoval odborné písemné kontakty s Charlesem Darwinem, byl také blízkým přítelem Johanna Gregora Mendela. Významné místo získal i v literární oblasti, kde publikoval pod pseudonymem Benno Planek. Vydal sbírku básní Im Eruv (1867) a Der Takkif (1895), román dokumentující život v židovské čtvrti na Moravě před rokem 1848. Byl nositelem rytířského kříže Řádu Františka Josefa I.
Literatura:
Encyclopaedia Judaica.