Pololáník Zdeněk
Pololáník Zdeněk
v Brně
v Ostrovačicích (okr. Brno-venkov)
Římskokatolický hudební skladatel. Vystudoval varhany na brněnské konzervatoři (1952–57) a 1957–61 skladbu na JAMU u Viléma Petrželky (1889–1967) a Theodora Schaefera (1904–1969). Již během studií patřil ke Skupině A a vytvořil jednu z prvních elektronických skladeb v Československu. Autor více než 700 děl, z nich přibližně 300 autonomních skladeb (koncertních, vokálních, duchovních) a cca 400 skladeb k filmům, činohrám, televizím a rozhlasu (např. filmy Žert, 1968, Lev s bílou hřívou, 1986; seriál Synové a dcery Jakuba Skláře). Jeho duchovní hudba, často psaná pro liturgické účely (mše, hymny, písně), byla výrazem pevné víry, překonávající obtíže totalitní doby; považován za pokračovatele Josefa B. Foerstra (1859–1951). Po roce 1989 působil jako varhaník brněnské katedrály sv. Petra a Pavla (1990–94). Pedagogicky položil základ prvnímu Kabinetu duchovní hudby na JAMU (1990–95), vedl obor duchovní a scénická hudba. Nositel Řádu sv. Cyrila a Metoděje (2001), medaile sv. Pavla a Petra (2007), ceny Jihomoravského kraje (2005) a čestného občanství Ostrovačic; po něm byly pojmenovány festivaly varhanní hudby v České Třebové a Tišnově.
Literatura:
Karol Frydrych: „Minioratorium Divotvůrkyni Moravy Zdeňka Pololáníka zaznělo v premiéře.“ Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 2015, 24, s. 120–127.