Procházka Jindřich
Procházka Jindřich
v Roudnici nad Labem (okr. Litoměřice)
v Českém Šternberku (okr. Benešov)
Kazatel a teolog baptistické církve. Pocházel z baptistické rodiny, která se v období jeho mládí přestěhovala do Prahy. Zde vystudoval filosofii a anglistiku na Filosofické fakultě Karlovy univerzity (PhDr. 1919, během studia stáž v Londýně) a krátce působil jako středoškolský profesor (je rovněž spolu/autorem několika anglicko-českých slovníků, vydávaných i po druhé světové válce). V roce 1920 se stal sekretářem tehdejší Bratrské jednoty Chelčického (do roku 1939) a zapojil se do vyučování na státem neuznaném církevním Teologickém semináři, který po odchodu Josefa Novotného do USA trvale vedl (1921–39, 1946–50). Od roku 1923 byl zároveň kazatelem sboru v Praze na Pankráci, v letech 1921–23 vedl církevní časopis Chelčický, později se podílel na vydávání časopisu Rozsievač. V meziválečném období byl Procházka nejvýznamnějším teologem české baptistické církve (Základy náboženské výchovy, 1927; Naše zásady, 1930), kterou formoval spíše liberálním a ekumenickým směrem. V červenci 1939 zastupoval české baptisty na světovém kongresu v Atlantě (USA), kde již zůstal jako profesor filosofie a teologie na Sturtleff College v Altonu (zároveň působil jako kazatel sboru v Toringtonu). Po návratu do Československa byl kazatelem pankráckého sboru (1945–51) a obnovil činnost teologického semináře, který vedl do jeho zrušení v roce 1950. V květnu 1952 byl spolu s dalšími baptistickými kazateli zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za špionáž k dvanácti letům vězení. Propuštěn byl sice již po čtyřech letech, byl mu však zakázán pobyt v Praze i jakákoli veřejná či církevní činnost, zemřel proto v ústraní.