Randa Antonín
Randa Antonín
v Bystřici nad Úhlavou (okr. Klatovy)
v Dobřichovicích (okr. Praha-západ)
Právník, člen římskokatolické církve. Po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část se stal prvním prorektorem české Karlo-Ferdinandovy univerzity (1882–83) a následně rektorem (1883– 84), děkanem právnické fakulty byl v letech 1872 a 1885. V roce 1897 povýšen do rytířského stavu. Byl členem rakouské Panské sněmovny a soudcem Říšského soudu, v letech 1904–06 působil jako tzv. ministr krajan v několika rakouských vládách. Od roku 1908 až do své smrti zastával funkci druhého prezidenta České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Byl čestným doktorem univerzit v Bologni a Krakově, spoluzakladatelem Jednoty právnické. Mezi jeho významná díla patří Der Besitz nach österreichischem Rechte (1865), Der Erwerb der Erbschaft nach österreichischem Rechte (1867), Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných (1870), O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených… (1870), Právo vlastnické dle rakouského práva v systematickém pořádku (1871), Soukromé obchodní právo rakouské I.–III. (1876–88). Jeho odkaz udržuje Randova nadace při Spolku českých právníků Všehrd.