Reyl František
Reyl František
v Josefově (dnes součást Jaroměře, okr. Náchod)
v Hradci Králové
Římskokatolický kněz, sociolog a politik. Po studiích na gymnáziu a diecézním teologickém učilišti v Hradci Králové byl vroce 1889 vysvěcen na kněze. V letech 1890–1905 působil jako pedagog nejprve na vyšší reálce a poté v semináři (od 1893 jako rektor), kde roku 1897 získal doktorát teologie (ThDr.). V roce 1901 habilitoval z křesťanské sociologie. Mezi lety 1932–34 tento obor přednášel i na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V církevní kariéře postupně zastával vlivné funkce, byl kanovníkem, děkanem i proboštem královéhradecké kapituly. Účastnil se veřejných diskuzí, zejména o pozici náboženství ve společnosti (slavná diskuse s T. G. Masarykem v Hradci Králové 1906). Po vzniku Československa se zapojil do politiky, od roku 1920 až do své smrti byl senátorem za Československou stranu lidovou. Ve veřejném prostoru hájil křesťanské hodnoty, prosazoval otázky sociální politiky a vzdělávání a často vystupoval jako autoritativní hlas římskokatolické komunity východních Čech. Založil časopis Obnova, v němž publikoval četné sociologické úvahy a stati. Knižně publikoval O sociálním významu zpovědi (1902), Proti volné škole (1908) a soubor Sociologie v politice (1924).
Literatura:
Marie Suchánková: „Česká sociologie náboženství (buržoazní provenience do roku 1945).“ Ateizmus 5, 1977, 1, s. 49–61, 2, s. 163–176, 3, s. 277–291; Josef Zumr: „Snahy páně Masarykovy nesou se nám katolíkům nepřátelským směrem.“ In: Zdeněk Hojda – Roman Prahl (eds.): Bůh a bohové. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. KLP, Praha 2003; Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů. Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu. Scriptorium, Praha 2008; Zdeněk R. Nešpor a kol.: Slovník českých sociologů. Academia, Praha 2013, s. 326–328; Matěj O. Havel: František Reyl: kněz, vědec, politik. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017.