Tripitaka (Buddh)
(přesměrováno z Sútrapitaka (Buddh))
Tripitaka [tripiṭaka], pál. Tipitaka [tipiṭaka] – Trojí koš, buddhistický kánon, jenž se v úplnosti zachoval jen ve sthaviravádské tradici v jazyce páli. Jeho sestavování započalo na prvním koncilu během doby dešťů krátce po Buddhově skonu pod vedením přísného Mahákášjapy. Nemůžeme přesně a bez pochybností stanovit obsah a rozsah tohoto prvního znění; nadto je tu oprávněná nejistota o třetím koši v té době. Je téměř jisté, byť to v některých jednotlivostech nelze nezvratně dokázat, že některé texty byly do kánonu doplněny později, i před štěpením obce mnišské na různé školy. Je to například zpráva o prvním koncilu, zpráva o druhém koncilu asi o jedno století později, jakož i všechny sútry, jež se týkají pozdějších událostí. Za života Buddhova a po několik staletí potom zřejmě nebylo nic z nauky zapsáno. Písmo bylo už tehdy známo, dokonce dva systémy: kharóšthí, „jako oslí pysk“, psané zprava doleva a bráhmí, „Brahmovo“, psané zleva doprava. Avšak užívalo se jich jen k profánním účelům, v obchodě, ve státní správě. Filozofové a vědci považovali písmo za pouhou berličku pro slaboduché zapomnětlivce. Studovat nějaké dílo, to pro ně znamenalo znát je nazpaměť. Tak také vyučovali své žáky – „z úst v ucho“, ale bezpochyby jen málo mnichů umělo nazpaměť celou Tripitaku. Vypadá to tak, že uspořádání súter do skupin či oddílů (nikája, ágama) obráží především představu, jaký rozsah „učiva“ je během studia učedník schopen zvládnout. Tradičně se má za to, že pálijský kánon byl písemně zachycen za vlády šrílanckého krále Vattagámaniho Abhaji, jenž panoval jen krátce roku 39 před n. l. a potom dále v létech 24–12 před n. l., ale není to jisté. Obsah pálijského Trojího koše je takový:
1. Vinajapitaka, Koš kázně
1.1. Suttavibhanga, Sútrový oddíl
1.1.1. Mahávibhanga, Velký oddíl, nebo Bhikkhuvibhanga, Oddíl o mniších
1.1.2. Bhikkhunívibhanga, Oddíl o mniškách
1.2. Khandaka, Části
1.2.1. Mahávagga, Velká skupina
1.2.2. Čúllavagga, Malá skupina
1.3. Parivára, Doplněk, nebo Parivárapátha, Doplňkové čtení
2. Suttapitaka, Koš nauky či Koš súter
2.1. Díghanikája, Soubor dlouhých
2.2. Madždžhimanikája, Soubor středních
2.3. Sanjuttanikája, Soubor skupin
2.4. Anguttaranikája, Soubor postupných
2.5. Khuddakanikája, Soubor malých
2.5.1. Khuddakapátha, Malá čtení
2.5.2. Dhammapada, Verše o dharmě
2.5.3. Udána, Výroky
2.5.4. Itivuttaka, Tak bylo řečeno
2.5.5. Suttanipáta, Souhrn nauky
2.5.6. Vimánavatthu, O božských palácích
2.5.7. Pétavatthu, O [hladových] duších [zemřelých]
2.5.8. Théragátha, Zpěvy starých mnichů
2.5.9. Thérígátha, Zpěvy starých mnišek
2.5.10. Džátaka, Zrození
2.5.11. Niddésa, Vysvětlivky
2.5.12. Patisambhidámagga, Cesta přesného rozlišování
2.5.13. Apadána, Významné činy
2.5.14. Buddhavansa, Posloupnost buddhů
2.5.15. Čárijápitaka, Koš jednání
3. Abhidhammapitaka, Koš scholastiky, nebo Sattapakarana, Sedm traktátů
3.1. Dhammasangani, Třídění jednotlivin
3.2. Vibhanga, Oddíly
3.3. Kathávatthu, Disputace
3.4. Puggalapaňňatti, O poznání osobnosti
3.5. Dhátukathá, Rozprava o praprvcích
3.6. Jamaka, Dvojice
3.7. Patthána, Počátky, nebo Patthánapakarana, Traktát o počátcích, nebo Mahápakarana, Velký traktát
První koš Vinajapitaka, Koš kázně či řehole, obsahuje kázeňská pravidla, zásady mnišské řehole, předpisy a zápovědi a vyprávění o skutečných událostech, případech a okolnostech, jimiž byly vyvolány a následně formulovány a za závazné ustanoveny. Druhý koš Suttapitaka, Koš nauky, uvádí Buddhova kázání, rozpravy a příležitostná naučení, náhodné rozhovory a didaktické odpovědi na zvídavé otázky, zkrátka učení raného buddhismu. V třetím koši Abhidhammapitace, v Koši scholastiky, jsou systematicky rozpracovány a vykládány sútry koše druhého, tedy dharma (san. dharma2, pál. dhamma), řád věcí a pokračuje se rozborovými otázkami a podrobnými odpověďmi. Abhidhammapitaka byla ke kánonu dodána teprve později; naznačuje to předpona abhi-, jež znamená „k, při, nad“, a podle významného komentátora Buddhaghóši (pál. Buddhaghósa) je tím vyjádřena sounáležitost k dhammě, k nauce, a její podrobný rozbor a výklad. Některé části Abhidhammapitaky byly vytvořeny dlouho po původním sestavení pálijského kánonu, např. Kathávatthu, připisované Tissovi Moggaliputtovi (san. Tišja Maudgaliputra) z doby Ašókovy. Abhidhammapitaka vznikala asi postupně z takzvaných matric (mátrká, pál. mátiká, doslovně „matička“), jakýchsi to stručných osnov, zhuštěných komentářů či výkladových konspektů, z nichž ty nejstarší bezpochyby pocházejí ještě z časů Buddhových. Rozsah kanonické literatury psané sanskrtsky je velmi skrovný; žádný sanskrtský kánon se nedochoval ani zpola. Abychom si mohli utvořit jakous takous představu, jsme odkázáni na staré překlady tibetské a čínské. To, co bylo ze sanskrtského kánonu dosud objeveno, našlo se především ve střední Asii, v Kašmíru, v Népále a v Afghánistánu; méně pak v Tibetu, v Číně a v Japonsku. Protože nemáme přesnou představu, jak byl sestaven některý ze ztracených sanskrtských kánonů, zařazujeme sem všechny dochované sanskrtské spisy nebo jejich zlomky, jejichž pálijské protějšky jsou zařazeny v Trojím koši psaném pálijsky, třebaže se zdá pravděpodobné, že co do úsudku o „pravém slově Buddhově“ nebyl sanskrtský kánon příliš úzkostlivý; rozhodně to platí o kánonu přeloženém do tibetštiny.