Sýkora Jan Ladislav
Sýkora Jan Ladislav
v Železnici (okr. Jičín)
v Jičíně
Římskokatolický kněz, biblista. Po studiích na jičínském gymnáziu absolvoval pražskou teologii a roku 1877 přijal kněžské svěcení. Působil jako kaplan a katecheta ve Velvarech a v Praze. Roku 1884 získal doktorát teologie (ThDr.) a stal se katechetou na učitelském ústavu, po habilitaci také docentem katechetiky na Teologické fakultě Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Po jejím rozdělení roku 1891 byl jmenován profesorem biblistiky a exegeze na české teologické fakultě, kde byl třikrát děkanem (1895, 1901, 1904) a v letech 1901–02 také rektorem UKF. Z titulu této funkce zasedal jako virilista v Českém zemském sněmu. Roku 1899 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě, později i konsistorním radou. Roku 1908 mu císař František Josef I. udělil Řád železné koruny III. třídy. Ve svém odborném díle se soustředil především na Nový zákon. Překládal z latinské Vulgáty, přičemž text stále konfrontoval s řeckým originálem, a díky jazykovému citu vytvořil překlad, který byl v české římskokatolické církvi s drobnými úpravami užíván po většinu 20. století. Vedle teologických spisů přispíval také do Slovníku paedagogického, Ottova slovníku naučného a do Časopisu katolického duchovenstva. K jeho hlavním dílům patří Umučení Pána našeho Ježíše Krista podle čtyř sv. evangelií (1892), Katechese o svátostech (1893), Zlatá bible klassikův (1898–1900), Pravost, neporušenost, věrohodnost a příslušná vážnost knih novozákonních vůbec, evangelií pak zvlášť (1902) a Úvod do Písma sv. Nového zákona (1904–07). Významné jsou též jeho překlady Katechesí sv. Cyrila Jeruzalémského (1892) a Nového zákona (1909).