Salajka Antonín
Salajka Antonín
v Moravské Nové Vsi (okr. Břeclav)
v Praze
Římskokatolický kněz. Absolvoval bohoslovecká studia na Karlově univerzitě v Praze, poté jako první Čech získal doktorát na Papežském východním ústavu v Římě (1930). Roku 1936 promoval na Teologické fakultě Karlovy univerzity, kde se zabýval naukou o vycházení Ducha svatého ve východní teologii. Od třicátých let působil jako středoškolský profesor náboženství, v roce 1945 se habilitoval pro obor orientální teologie. Vyučoval rovněž na diecézním učilišti v Brně, v roce 1950 byl jmenován profesorem církevní slovanštiny na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V letech 1955–73 zde vedl katedru dogmaticko-morální, krátce působil také jako proděkan. Věnoval se výuce ruštiny, staroslověnštiny, dogmatiky, morální teologie a otázkám křesťanského Východu. Teologicky se specializoval na christologii, soteriologii, eklesiologii a ekumenismus. Byl jmenován čestným konzistorním radou (1971). Je autorem více než pěti set odborných studií, článků a recenzí, publikovaných zejména v Časopisu katolického duchovenstva, Duchovním pastýři a Hlídce. Knižně Nauka východních odloučených theologů... (1936), Ve světle víry. Katolická věrouka (1945), Theologia dogmatica specialis (1951–63), Úvod do studia staroslověnského jazyka a písemnictví (1967) či edice Konstantin-Kyrill aus Thessalonike (1969).