Schulz Karel
Schulz Karel
v Městci Králové (okr. Nymburk)
v Praze
Římskokatolický spisovatel. Pocházel z kulturně založené židovské rodiny, po maturitě (1918) studoval práva a medicínu na Karlově univerzitě v Praze, studia však z ekonomických důvodů nedokončil. Uchytil se jako novinář v Lidových novinách (1927–30), následně působil jako parlamentní zpravodaj Lidových listů (1930–35) a stal se vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42). Od roku 1922 publikoval v rámci avantgardního Devětsilu, byl však vyloučen pro podezření z plagiátorství; později přešel do brněnské sekce tohoto hnutí (1924–26). V roce 1926 konvertoval k římskému katolicismu a zásadně změnil literární orientaci. Jeho vrcholné dílo je monumentální historický román Kámen a bolest (1942), první část nedokončené trilogie o Michelangelu Buonarrotim (1475–1564) (Druhá část – Papežská mše – vyšla posmrtně roku 1943 jako fragment). Mezi jeho další díla patří povídkové a básnické sbírky Tegtmeierovy železárny (1922), Sever‑Jih‑Západ‑Východ (1923), Dáma u vodotrysku (1926), Peníz z noclehárny (1940) a Prsten královnin.
Literatura:
Jaroslav Med: Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Academia, Praha 2010; Martin C. Putna: Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Torst, Praha 2010.